Dopis, který si nikdy nepřečteš...

Michale,

když jsem tě poznala, byl jsi kapka radosti v oceánu bezradnosti. Myslela jsem, že mám konečně kamaráda a milence, který nic neřeší a pomůže mi ve smutku a samotě. Dokonce jsem si říkala, že je škoda, že jsem tě nepoznala dříve. Měla jsem v hlavě iluzi, že bych tak byla klidnější a nedostala se do takových problémů, které vyústily vyhozením ze školy. Bláhová. Viděla jsem v tobě problém, nevím, co to bylo nebo je, ale je to hluboko v tobě. Smutek, zoufalost, špatné zacházení z dětství...nevím. Ale tolik jsi byl na mě milý a já to potřebovala. Navíc ten božský sex.

Chtěla jsem být kamarádka, pomáhat ti překonat to období, kdy jsi neměl stálou práci, nudil ses, neměl peníze pomalu ani na jídlo a třeba ti v budoucnu pomoci i odmaturovat. Za trochu pozornosti jsem chtěla jít světa kraj...to asi nechápeš. V hip-hopových písničkách, videohrách nebo fotbalových přenosech na Vrchlického nenarazíš. Kromě psa a fotbalu nemáš jiné zájmy. Já se naopak zajímám o vše, chci poznat vše, co je možné. Přesto sis dovolil mi napsat, že jsem se do tebe neměla zamilovat! Měla jsem tě ráda, respektovala tě, ale věděl jsi, že jsme příliš odlišní, abychom spolu mohli žít, v posteli bylo mezi námi neuvěřitelné jiskření a souznění, to bylo ale vše.

Udělala jsem chybu, nemyslela jsem to špatně, ale ublížila ti, zradila tvou důvěru. I když nakonec "ke škodě nedošlo", právem ses na mě zlobil. Litovala jsem, omlouvala se a prosila, vymazal jsi mě ze života v okamžiku a bez ohledu na minulost. Trpěla jsem, byla připravena se zodpovídat za své jednání, chtěla se ti omluvit do očí a přijela jsem za tebou hned, jak to bylo možné. I nachlazená na tebe čekala přes hodinu venku, když jsi přijel, neobtěžoval ses mě ani vyslechnout. Hodiny jsem v té zimě stepovala venku, prosila, pak už jen o to, abys mi dal mé věci a já jela domů. Bez odezvy. Nediv se, že jsem se naštvala a vzala jedinou věc, o které jsem si myslela, že ti bude stát za výměnu a sebrala ti tvoje kopačky, které byly venku...jsem bláznivá a impulzivní. Litovala jsem toho hned, protože jsem nikomu nikdy nic nevzala, jsem hodná holka, to víš. Bylo ti jedno jak trpím. Věděl jsi, že mám problémy, že prožívám své nejhorší období a tahle situace mě dostala na kolena, kdy jsem nemohla přestat brečet, nemohla jsem jíst ani spát a myslela si, jak odporný člověk musím být, když si nezasloužím odpuštění. Nic tě nedonutilo se mnou komunikovat.

Plácala jsem se v mizérii a nevěděla, jak se vyrovnat s tvým opovržením. Pak jsem se dozvěděla o tvé minulosti. Sám jsi mi řekl, žes býval hajzl a ještě trochu pořád jsi, když využíváš lidi a děláš si, co se ti zrovna hodí a nemáš žádné morální zábrany. Brala jsem to jako tvou minulost, která je pryč, že jsi kradl na brigádě nebo podvedl někoho na netu. Dokázala jsem se přes to na tebe dívat neutrálně. Jenže dozvědět se, jak ses choval ke své bývalé přítelkyni. Nadávky, ponižování, vydírání a vyhrožování, neustálé otevřené podvádění...zneužíval jsi její závislost na tobě, její lásku a že nikoho jiného neměla. Když už dále nemohla, sáhla si na život, podřezala si žíly... a ty asi do dneška nechápeš, že jsi něco udělal špatně, je pro tebe blázen. Jako já. Když jsme si vyměňovali věci a zřejmě se viděli naposledy, řekl jsi mi, že nikoho nepotřebuješ, že ti stačí jeden dva lidi. Reagovala jsem, že se jednou budeš divit až někdo zase odejde a vezme ti psa a narážela na to, že si tvoje bývalá odvedla psa a ty ses nechal vyplatit. Urazilo mě, že jsi to pochopil jinak a řekl, že bys ale věděl, kdo to udělal a narážel na to, že bych byla schopná ti odvést pryč tvého psa, že jsem na to magor dost! Nikdy bych to neudělala, pes tě miluje a já bych mu takhle neublížila, navíc chtěla bych vidět, jak by se kříženec pittbula se staffordem nechal, i když mě zbožňoval. Hluboce mě ranil tvůj pohled na mě!

Zjištění, jak ses choval k dívce, mě zasáhlo a nedokázala jsem přestat myslet na tu slečnu, kterou si zrovna omotáváš. Vím, že dát si na profil "ve vztahu s..." nic neznamená, zvláště, když jste se nikdy neviděli. Ale představa, co bude s mladou holkou z Prahy, která ti říká už teď, že se po maturitě k tobě nastěhuje do malé vesnice v Olomouckém kraji, kde nikoho nezná, daleko od rodiny a přátel, mě trápila. Věděla jsem, že jí nemůžu nic říct, že mi nebude věřit. Ale nemohla jsem to nechat být. Už vím, že nebudu strkat nos tam, kam nemám. Napsala jsem jednou v noci, když jsem nemohla spát její dle FB nejvíc nejlepší kamarádce. Prosté "hlídej si ji..." Přečetla si to až asi dva dny poté a že neví kdo jsem a proč ji píšu. Bylo to již potom, co jsme si vyměnili věci a řekli sbohem, tak jsem odpověděla, že se omlouvám, že jsem to nemohla nechat být, ale už se tím nebudu zabývat, že to nemá řešit. Její hloupé reakce mě ovšem přinutily jí to nakonec vyklopit. A ji nenapadlo než to napsat té tvé mladé hlupačce a tobě. Že je jí to jedno, nestará se o vztahy její kamarádky, že ona má vlastní rozum a je poučená z "předešlích vztahů" a není "psychopat", aby neunesla rozchod s tebou. Jde vidět, co jsi jim napovídal. Nebylo to těžké, sám jsi chytřejší než ony obě dohromady. Napsala mi, že to beztak není pravda a stejně je jí to jedno. Přitom jsem jen chtěla, aby si byla schopná uvědomit, když se něco pokazí a nechtěla jsem, aby něco řekla té tvojí holubičce, nebyl to pokus vás rozeštvat, kdyby ano, napsala bych jí samotné. Když je ve svých osmnácti tak protřelá se spoustou životních zkušenost, není se čeho bát.

Ty víš, že jsem si to nevymyslela, taky jsi mi nenapsal, že si mám přestat vymýšlet, ale že tě mám přestat srát nebo mi taky začneš dělat ze života peklo.

To bys mi mohl udělat jen tím, že bys mě chtěl zpátky ve svém životě. Neuměla bych ti odmítnout pomoc, jsem taková, kdo si o pomoc řekne, ten ji dostane. Proto jsem šla studovat právo, chtěla jsem pomáhat.

Vím, že tohle v sobě máš kvůli svému otci, on byl násilník a pro tebe je to normální chování. Replikace vzorců chování se tomu říká odborně, jak mi kdysi říkal známý, student psychologie. Chtěla jsem ti pomoct, i když jsem ještě nedokázala poznat, co je tvým problémem. Pomohla bych ti něco se sebou udělat, kdybys o to stál. Ale ty si nikdy neuvědomuješ, že jsi udělal něco špatného a netrpíš lítostí...

Přeji ti štěstí, abys našel lásku, které si budeš umět vážit a nebudeš opakovat své chyby. Doufám, že se nenaplní mé varování, že s takovým přístupem k lidem tu nakonec budeš jen ty a pes, možná občas nějaká ta hloupá milenka, protože tvoje pěkná tvářička a tajemnost je pro dívky přitažlivá. Dostala i mě.

Nikdy jsem ti nechtěla ublížit. Lituji. Ale teď musím zachránit sebe a svůj život.

Sbohem

M.

--------------------------------------------------------------------------------

Je to takové akutní vybrečení a vypsání se, když nemám jinou možnost, jak se ventilovat. Pro dotyčného již neexistuji.