S cejchem zrádce

Každý děláme chyby, chybovat je lidské. Obzvláště, když neprožíváte své nejlepší období a máte za sebou pár životních otřesů, jste k chybování a špatným volbám více náchylní. Dlouhé měsíce si již říkám, že můj život je dlouhá série špatných rozhodnutí. Ať už jsou to někdy maličkosti jako, kterou cestou to bude nejkratší, jaký výrobek si koupit :) Pak jsou tu chyby, které vám mohou opravdu ublížit. Při jednání s vašimi přáteli a rodinou. Když se seznamujete s novými lidmi. Rozhodování v rámci studia práce. A zdaleka nejhorší jsou vaše špatná rozhodnutí, která mají dopad na život někoho dalšího...
Na to, že udělám nějakou hloupost, které budu litovat a potrápí mě, jsem už zvyklá...zvolila jsem podle toho i název blogu :) Ovšem ubližovat jiným lidem zvyklá nejsem ...vždy bylo mým zájmem lidem a nejen jim pomáhat. Na druhou stranu nejsem zrovna konejšivý nebo falešný lovískující typ, upřímnost a schopnost kritického myšlení považuji za své lepší vlastnosti, takže někdo si může vykládat špatně, když se ostřeji vyjádřím, i když to zle nemyslím...ale o tom třeba jindy.

Bohužel někdy reaguji trochu bez rozmyslu, obzvláště, když mě něco naštve. Jednou takto naštvaná jsem zahájila "akci". Kterou jsem ovšem nepromyslela a vymkla se mi z rukou. Ublížila jsem tak někomu, na kom mi záleží. Škoda nakonec spáchána nebyla, vše bylo urovnáno. Kromě toho, že mě ten člověk vymazal ze svého života. Do očí mi řekl, že mi nikdy neodpustí... A to mě ničí, nedokážu se s tím srovnat. Vlastně bych měla lepší vyhlídky, kdybych například spáchala skutečný zločin...
Trestní právo má své zásady, kterými se zejména snaží zabránit odsouzení nevinného nebo zamezení nápravy člověka, který udělal chybu...třeba jen jedinkrát ve svém životě.

V takovém trestním procesu bych byla souzena za úmysl. Ten se sleduje a ten se trestá. Soud zajímá, co jste svým činem sledovali, čeho jste chtěli dosáhnout. Například se z obvinění z vraždy nevyvlíknete, když jste proti někomu použili bouchačku, ale jste tak mizerný střelec, že ani vystřílení zásobníku váš cíl nezabilo :)) Kdežto já ublížit nechtěla, naopak jsem chtěla zabránit tomu, aby si někdo ublížil. Nikdy jsem nechtěla udělat nic, co by toho člověka poškodilo, naopak jsem se snažila pomoci, kdykoliv to šlo a žádnou žádost o pomoc neodmítla. Těžko se smiřuji i s tím, že jsem obviňována z motivu jako žárlivost nebo z toho, že jsem prostě špatný člověk.
Dále bych měla svá procesní práva. Měla bych možnost se hájit, vysvětlit své pohnutky, litovat svých činů a projevit lítost. Bohužel...snažila jsem se tisíckrát omluvit, prosila jsem, lituji stále a samotnou mě trápí, jak jsem se zachovala. Nic z toho "poškozeného" nezajímá, moje slzy, moje bolest a hluboká lítost. Tady neexistuje polehčující okolnost...
Soud by také posuzoval můj dosavadní život a chování. Mně nepomohlo, že jsem se snažila být tou nejlepší kamarádkou, nikdy jsem neodmítla pomoc a byla připravená v tom pokračovat...

Pokud bych stála před soudem a zrovna někoho nezabila, vyvázla bych s podmínkou. Realita je ovšem jiná. Navždy mi ze života zmizel člověk, o jehož přítomnost v něm jsem stála. A mohu si za to jedině sama.

Mohu jen doufat, ale ne spoléhat, na to, že jednou pochopí, že jsem nejednala se zlým úmyslem a najde v sobě tolik šlechetnosti, že mi odpustí a dá ještě šanci mu dokázat, že si jeho důvěru zasloužím. Ale bude to těžké, protože já sama sebou pohrdám a nenávidím se. Musím se teď naučit žít s pocitem viny, ohromnou lítostí, smutkem a vědomím, že mi nikdy nebude odpuštěno.

A také s tím, že ho nic z toho nezajímá a nedozví se, jak se cítím.

Jediným pozitivem může být, že už nikdy nebudu jednat jinak než otevřeně a ani mě nenapadne vměšovat se do něčeho, co se mě zase tolik netýká. I kdyby to mělo znamenat nechat někoho nabít si čumák...sama vím, že také na dobré rady nedám a musím si vše zažít. Ale vždy tu budu pro ty, kdo si o čemkoliv chtějí promluvit, svěřit se mi nebo mě požádají o radu.

Poučení, že je lepší dopustit se protiprávního jednání je lepší než zradit důvěru kamaráda, není příliš společensky přínosné. 

Ovšem taková zrada je rozhodně zločinem, nedočkáte se presumpce nevinny či práva se vyjádřit...a po rozsudku? Je okamžitě vykonatelný, vykonaný a doživotní...není tu další instance, kam se odvolat...nakonec nejste schopni odpustit ani sami sobě.